Šalvěj

Šalvěj, dobře známá pro své aroma a potenciální přínosy pro tělo, je jednou z nejuctívanějších bylin v historii lidstva. V tomto článku se dozvíte, jak je šalvěj všestranná a proč se stala nedílnou součástí mnoha kultur po celém světě.

Obsah

1. Historie a původ
2. Zdravotní účinky
3. Nežádoucí účinky
4. Využití v kuchyni
5. Další využití
6. Závěr

Historie a původ

Šalvěj, latinsky Salvia officinalis, má své kořeny ve Středomoří a Malé Asii, kde byla od nepaměti považována za jednu z nejdůležitějších rostlin. V antických civilizacích, jako byl starověký Egypt, byla šalvěj ceněna pro své potenciální příznivé vlastnosti, zejména pro potenciální schopnost pomáhat při problémech s trávením. Její latinský název pochází z latinského slovesa salvare – spasit, vyléčit. Patří spolu s meduňkou, bazalkou, tymiánem, majoránkou a mnoho dalšími k čeledi hluchavkovitých rostlin, které nacházejí využití nejen v potravinářství. 

Zdravotní účinky

Šalvěj je tradičně uznávána pro své rozmanité potenciální příznivé vlastnosti, které mohou zahrnovat anti­septické, antioxidační, pro­tizánětlivé, fungicidní a protimikrobiál­ní účinky. K jejím nejvýznamnějším přínosům patří:

• Podpora trávicího systému
• Potenciální zmírňování zánětů ústní dutiny a dásní (např. ve formě šalvějové ústní vody, kloktadla)
• Podporuje úlevu od bolesti v krku
• Podpora posílení imunitního systému
• Zmírnění nadměrného pocení (vhodné pro ženy v klimakteriu – šalvějové tablety, čaj)
• Podpora hojení kožních defektů pro své adstringentní ú­činky

Kromě toho se šalvějový olej a extrakty používají v aromaterapii a přírodních kosmetických přípravcích pro jejich potenciální re­laxační účinky a schopnost zklidnit pokožku.

Nežádoucí účinky

Ačkoli je šalvěj ceněna pro své potenciální příznivé vlastnosti, je důležité si být vědom i možných nežádoucích účinků, zejména při nadměrném užívání. Vysoké dávky šalvěje mohou vést k toxickým účinkům, včetně zvýšené srdeční frekvence a záchvatů. Šalvěj obsahuje silici thujon, tedy látku, která může být v nadměrných množstvích neurotoxická. Při nadměrném nebo dlouhodobém užívání může vyvolat zvracení, vertigo, třes, tachykardii, poškození ledvin a křeče, které připomínají ty epileptické. 

Těhotné a kojící ženy by se měly šalvěji zcela vyhnout, protože může stimulovat děložní svaly a potenciálně ovlivnit laktaci. Lidé s epilepsií nebo vysokým krevním tlakem by měli být při užívání šalvěje opatrní, stejně jako ti, kdo užívají léky na cukrovku, protože šalvěj může ovlivnit hladinu cukru v krvi. Šalvěj patří mezi aromatické byliny, které nejsou vhodné ani pro děti. 

Využití v kuchyni

Šalvěj je oblíbená i jako kulinářské koření, které dodává mnoha pokrmům jedinečnou chuť a aroma. Její silně aromatické listy mohou být použity čerstvé nebo sušené a jsou výborné při přípravě masitých pokrmů, jako je vepřové, hovězí, ryba, kachna nebo kuře. Šalvěj skvěle doplňuje tučnější masa a je nezbytnou součástí třeba tradičního italského jídla „Saltimbocca“ (telecí kotleta s listy šalvěje a pršutem).

Ve vegetariánských a veganských pokrmech zase může šalvěj obohatit chuť pečené zeleniny nebo omáček. Kromě toho se šalvějové listy často přidávají do polévek a dušených jídel, kde se jejich chuť mísí s ostatními ingrediencemi a vytváří bohatší gastronomický zážitek. Šalvěj je také klíčovou ingrediencí mnoha bylinných směsí a marinád, které zvýrazňují chuť různých pokrmů.

Ostatní druhy

Rod Salvia čítá asi 900 druhů, kromě šalvěje lékařské je zajímavou šalvěj červenokořenná (Salvia miltiorrhiza), druh pocházející z Číny a Japonska, kde je součástí tradiční medicíny. Charakteristicky zbarvené červené kořeny obsahují řadu biologicky aktivních látek, které se využívají pro zlepšení ledvinových funkcí či pro prevenci ischemické choroby srdeční. 

Salvia divinorum, šalvěj divotvorná, je mexický druh, který se svými halucinogenními látkami představuje pro domorodé indiány kultovní prostředek.

Další druh, šalvěj španělská (Salvia hispanica) je známá v posledních letech hlavně díky svým semenům chia. Tato zdravá semínka obsahují velké množství antioxidantů, vitaminů, minerálů, bílkovin a především omega mastných kyselin.

Jako poslední je třeba zmínit také šalvěj muškátovou (Salvia sclarea), dvouletou až vytrvalou silně aromatickou bylinu pěstovanou v teplejších oblastech Eurasie. Silice rostliny se přidávají do kosmetických přípravků, parfémů, používají se v aromaterapii, nebo se přidávají do pokrmů a vonných květinových směsí. 

Další využití

Kromě medicínských a kulinářských aplikací je šalvěj využívána i v mnoha dalších oblastech. Díky jejím potenciálním antiseptickým a protizánětlivým vlastnostem je šalvěj často součástí přírodních kosmetických a hygienických produktů, včetně mýdel, šamponů a deodorantů.

Šalvějový olej a extrakty jsou ceněny v již zmiňované aromaterapii pro své potenciální re­laxační a zklidňující účinky, které mohou pomoci snížit stres a úzkost. V domácím prostředí může být sušená šalvěj používána jako přírodní repelent proti hmyzu nebo pro očistu vzduchu.

Závěr

Vlastnosti šalvěje, které zahrnují potenciální antiseptické, protizánětlivé, antioxidační a protimikrobiální účinky, ji činí významnou součástí přírodní medicíny. V kuchyni šalvěj přidává bohatou chuť a aroma pokrmům, zatímco v domácím prostředí zase nabízí čisticí účinky. Ačkoliv je šalvěj obecně považována za bezpečnou, je důležité užívat ji s mírou a brát v úvahu možné nežádoucí účinky, zejména při užívání vysokých dávek nebo pro osoby s určitými zdravotními stavy. 

Tento článek je určen pouze pro vzdělávací účely a nenahrazuje odbornou lékařskou radu. Pro konkrétní doporučení se vždy poraďte s kvalifikovaným zdravotnickým pracovníkem.

Zdroje

https://www.ncbi­.nlm.nih.gov/pmc/ar­ticles/PMC5634­728/

https://www.ncbi­.nlm.nih.gov/pmc/ar­ticles/PMC4003­706/

https://www.he­althline.com/he­alth/what-is-salvia

https://www.ve­rywellhealth.com/add-flavor-and-lower-cholesterol-with-sage-4069887

https://www.he­althline.com/nu­trition/sage

https://www.web­md.com/diet/he­alth-benefits-sage

https://www.he­althline.com/nu­trition/sage-tea

https://farma­ciepropraxi.cz/pdfs/lek­/2007/01/11.pdf

Jahodář L. Farmakobotanika semenné rostliny, Karolinum 2006: 144