Obsedantně-kompulzivní porucha (OCD)
Obsedantně-kompulzivní porucha, známá také jako OCD, je psychická nemoc, které postihuje miliony lidí po celém světě. Ačkoli může být snadné přehlédnout projevy této poruchy jako pouhé zvláštní návyky nebo rituály, ve skutečnosti jde o komplexní a často vyčerpávající stav, který může zásadně ovlivnit každodenní život postiženého. V tomto článku zjistíte, co obsedantně-kompulzivní porucha skutečně znamená, jaké jsou její hlavní příznaky a možnosti léčby. Pojďte nahlédnout do světa, kde myšlenky a činy mohou převzít kontrolu nad myslí, a zjistit, jak je možné z tohoto bludného kruhu uniknout.
Definice a charakteristika
Obsedantně-kompulzivní porucha (OCD) je chronická duševní porucha, která se projevuje opakovanými myšlenkami (obsesemi) a chováním (kompulzemi). Tyto myšlenky a chování mohou být pro postiženou osobu velmi obtížné kontrolovat, což může vést k významnému zhoršení kvality života.
Obsese jsou nechtěné, vtíravé a nepříjemné myšlenky, obrazy nebo nápady, které se opakovaně objevují v mysli jedince. Tyto myšlenky mohou způsobit značné úzkosti a stres. Na druhou stranu kompulze jsou opakované chování nebo mentální akty, které jedinec cítí potřebu provádět jako reakci na obsesi nebo podle pravidel, která musí být striktně dodržována.
Je důležité si uvědomit, že mnoho lidí má občas obsedantní myšlenky nebo kompulzivní chování. Avšak u lidí s OCD jsou tyto myšlenky a chování intenzivní, trvají déle a mohou zasahovat do každodenního života.
Příčiny vzniku
Přesné příčiny OCD doposud nebyly zatím zjištěny. Na vzniku se nejspíše podílejí jak neurobiologické faktory, tak prožitky z minulosti. Neurobiologické příčiny zahrnují nerovnováha neurotransmiterů v mozku (zejména serotoninu), genetické faktory nebo změny ve funkci centrální nervové soustavy. OCD není dědičné onemocnění, nicméně lze předpokládat zvýšené riziko možné pozitivní diagnózy, pokud byla diagnostikována u rodinných příslušníků. Na vzniku se však může podílet i řada jiných faktorů, které mohou být pro každého člověka individuální. Je důležité si uvědomit, že tyto faktory mohou působit samostatně nebo v kombinaci.
Biologické faktory
Některé studie naznačují, že změny v určitých částech mozku a nerovnováha neurotransmiterů, zejména serotoninu, mohou hrát roli v OCD.
Genetické faktory
Lidé s rodinnou anamnézou OCD nebo jiných duševních poruch mohou mít vyšší riziko vývoje OCD.
Environmentální faktory
Traumatické životní události mohou vyvolat OCD u lidí, kteří mají predispozici k této poruše. Narušené sociální prostředí jedince může také přispět k rozvoji poruchy.
Psychologické faktory
Některé teorie naznačují, že lidé s OCD mohou mít tendenci být perfekcionističtí, mít nadměrné zodpovědnosti nebo být nesmírně náboženští.
Projevy OCD
Obsedantně-kompulzivní porucha se může projevovat různými způsoby a intenzitou. Někteří lidé mohou mít pouze obsedantní myšlenky, zatímco jiní mohou mít pouze kompulzivní chování. Většina lidí však zažívá kombinaci obou. Je důležité si uvědomit, že kompulzivní chování je často prováděno jako způsob, jak se vyhnout obsedantním myšlenkám nebo jako nástroj jak je neutralizovat, i když to může poskytnout pouze dočasnou úlevu.
Obsedantní myšlenky
Tyto myšlenky jsou často spojeny s obavami z kontaminace, obavami z nějakého nebezpečí (např. požáru), potřebou mít věci v určitém pořadí nebo obavami z nějakého náboženského nebo morálního hříchu. Může jít i o tzv. ruminace, dlouhý a neproduktivní sled myšlenek na jedno téma. Nemocní si původ myšlenek uvědomují a velmi je to znepokojuje.
Kompulzivní chování
Může zahrnovat nutkavé mytí (nejčastěji rukou), kontrolování (např. zda jsou dveře zamčené), počítání, neustálé přerovnávání šatníků (vše není dokonale složené), opakované dotýkání se věcí nebo provádění určitých rituálů. Za kompulzivnímu jednání se považuje i patologické shromažďování věcí, které brání zdravému bydlení a žití.
Pilulka odborník PharmDr. Jana Krejcarová říká:
„OCD je relativně časté onemocnění s celoživotní prevalencí mezi 1–3 %. Nemocný má výrazně omezený život, ale jeho obtíže poznamenají i jeho rodinu a blízké a představují vysokou socioekonomickou zátěž. Přesná příčina choroby není známa. Určitě se na ní může podílet více faktorů, ať již nějaký genetický předpoklad, úrazy hlavy či vliv negativních vzpomínek například z časného dětství.
Psychiatrické teorie se zakládají na nerovnováze neuromediátorů v mozku. Tato porucha je bohužel dlouhodobá, přestože léčebné postupy mají dobře prokázanou účinnost, část pacientů z nich profituje omezeně nebo vůbec. Čtvrtina pacientů zažívá střídání období se zhoršením příznaků a poté období opačné.“
Diagnostika OCD
Diagnóza OCD je obvykle stanovena na základě klinického vyšetření a rozhovoru s pacientem. Existují určitá diagnostická kritéria, která musí být splněna:
- Přítomnost obsedantních myšlenek nebo kompulzivního chování, které zasahují do každodenního života a trvají déle než 1 hodinu denně
- Osoba si uvědomuje, že její obsedantní myšlenky nebo kompulzivní chování jsou nadměrné nebo nesmyslné
- Myšlenky a chování nejsou způsobeny léky, drogami nebo jiným zdravotním stavem
- Myšlenky a chování způsobují významné utrpení nebo zhoršují kvalitu života
K hodnocení závažnosti symptomů mohou lékaři užít škálu pro hodnocení obsesí a kompulzí Y-BOCS (Yale-Brown Obsessive-Compulsive Scale). Obsahuje seznam obsesí a kompulzí a hodnocení jejich závažnosti (množství času, narušení fungování v každodenních aktivitách, způsobovaná nepohoda a stres) a hodnocení kontroly a míry vzdoru konkrétního pacienta.
Rizikové faktory
Rizikové faktory pro obsedantně-kompulzivní poruchu zahrnují širokou škálu genetických, environmentálních a psychologických aspektů. Osoby s rodinnou historií OCD mají vyšší pravděpodobnost vývoje poruchy, stejně jako nerovnováha neurotransmiterů, zejména serotoninu. U některých lidí mohou traumatické nebo stresující události vyvolat symptomy OCD. Větší riziko vývoje mají také osoby se sklony k perfekcionismu nebo nadměrné zodpovědnosti.
Léčba obsedantně-kompulzivní poruchy
Část nemocných se nikdy se svou poruchou k lékaři nedostane a pokud ano, léčí se pro ostatní psychiatrická onemocnění, které OCD doprovází např. deprese, úzkostné poruchy, panické poruchy. Léčba OCD obvykle zahrnuje kombinaci léků a terapie. Hlavními léčebnými možnostmi jsou:
- Antidepresiva: Léky, které ovlivňují hladinu serotoninu v mozku, mohou pomoci kontrolovat symptomy OCD.
- Další léčiva: Dále se užívají léčiva ovlivňující jiné neurotransmitery, např. glutamát, dopamin.
- Kognitivně-behaviorální terapie (KBT): Tato forma terapie pomáhá pacientům rozpoznat a změnit negativní myšlenkové vzory a chování spojené s OCD.
- Stimulační metody: V současnosti se používají dvě metody transkraniální kortikální stimulace (repetitivní transkraniální magnetická stimulace (rTMS) a transkraniální stimulace přímým proudem (tDCS). Tyto metody přinesly pozitivní výsledky v léčbě deprese a schizofrenie a nyní se jejich účinnost se zkoumá i v léčbě OCD.
- Relaxační techniky: Techniky jako meditace a hluboké dýchání mohou pomoci snížit úzkost spojenou s OCD.
Je důležité kontaktovat lékaře nebo terapeuta, abyste našli nejlepší léčebnou strategii přímo pro vás.
Rozlišení od jiných poruch
Obsedantně-kompulzivní porucha (OCD) může být někdy zaměněna s jinými duševními poruchami kvůli podobnosti některých symptomů. Rozdíl mezi OCD a generalizovanou úzkostnou poruchou (GAD) je takový, že osoby s GAD se obávají mnoha věcí, zatímco osoby s OCD mají opakované, nechtěné myšlenky nebo kompulze. Kompulze by bylo možné zaměnit za poruchy nervové soustavy a tiky. Obsedantně-kompulzivní porucha osobnosti (neboli anankastická porucha) má sice velmi podobné jméno, ale jiné a vážnější příznaky. Osoby trpící touto poruchou jsou na své chování pyšní, jsou rigidní v myšlení, mají velké sklony k perfekcionismu a potřebují mít vždy vše pod kontrolou.
Závěr
Obsedantně-kompulzivní porucha může být pro postižené a jejich blízké zdrojem velkého stresu a úzkosti, ale důležité je si uvědomit, že existují účinné způsoby, jak tuto poruchu zvládnout a žít plnohodnotný život. Psychoterapie, léky a podpůrné skupiny mohou hrát klíčovou roli v léčbě a pomoci jedincům získat zpět kontrolu nad svými myšlenkami a chováním. Pokud vy nebo někdo, koho znáte, trpí OCD, není třeba zůstat v tom osamoceně. Vyhledání odborné pomoci je prvním krokem na cestě k uzdravení a klidnější budoucnosti. Pamatujte, že s vhodnou podporou a léčbou je možné najít úlevu a opětovně objevit radost ze života.
Tento článek je pouze informativní. Nenahrazuje lékařskou konzultaci ani vyšetření.
Zdroje
https://www.nzip.cz/clanek/724-obsedantne-kompulzivni-porucha-zakladni-informace
https://www.solen.cz/pdfs/psy/2017/03/04.pdf
https://www.medicinapropraxi.cz/pdfs/med/2008/01/08.pdf
https://www.psychiatriepropraxi.cz/pdfs/psy/2001/01/15.pdf
https://www.webmd.com/mental-health/obsessive-compulsive-disorder#1
https://www.psychiatry.org/patients-families/ocd/what-is-obsessive-compulsive-disorder
https://www.nimh.nih.gov/health/topics/obsessive-compulsive-disorder-ocd
Autor článku
PharmDr. Jana Krejcarová
Již na gymnáziu jsem měla v oblibě biologické a chemické předměty, takže rozhodnutí pro farmaceutický obor bylo jednoduché. Po absolvování Farmaceutické fakulty Univerzity Karlovy jsem zapadla mezi řady lékárnic a lékárníků s odhodláním pomáhat lidem. Práce lékárnice je každodenním motorem pro hledání nových informací, sledování vývoje zdravotnického odvětví. Ve volném čase se ráda věnuji muzice a aktivně relaxuji v přírodě.
Zeptejte se lékárníka
Odborné rady a odpovědi na vaše dotazy, a to z pohodlí vašeho domova.
